Preview : REFORMATION: FIRE AND FAITH

Po dlouhé době nazrál čas podívat se blíže na jednu z připravovaných her. Když jsem o Reformation: Fire And Faith (dále jen Reformation) od španělských Neva Game Press psal v novinkách loni v listopadu, ihned mě zaujala. Hra nabízí ve zjednodušené formě to, co legendární Here I Stand (dále jen HIS), ale slibuje herní dobu kolem 1 hodiny. Je to vůbec možné? Co vše bude osekáno a co úplně vynecháno? Bude to mít vůbec příchuť náboženských válek a střetu protestantismu s katolicismem? Hru jsem si zařadil do hledáčku s tím, že si jednoduše počkám na první ohlasy až po vydání. Ale před dvěma týdny vyšel rozhovor s autorem hry Clintem Warren-Davey, který naznačil řadu herních prvků, a já si řekl, že bych mohl oprášit rubriku Preview a sepsat pár odstavců. 

S kultovním HIS má Reformation mnoho společného. Je určena pro stejný počet hráčů (2 až 6) a shodné jsou i mocnosti, které jsou na výběr: Francie, Anglie, Habsburkové, Osmanská říše, protestanti a Papežský stát. Stejně tak mají obě hry společné téma náboženských válek a historické období (1517–1555). Oba tituly tak začínají vystoupením Martina Luthera s 95 tezemi a končí Augsburským náboženským mírem roku 1555. Odlišné jsou z mého pohledu dva zásadní herní prvky. Zatímco v HIS je dominantním prvkem CDG (kartami řízená hra), v Reformation se karty vůbec nepoužívají. HIS používá herní mapu s propojenými městy (point-to-point systém), kdežto Reformation má jednoduchý herní plán, kde nejsou žádná města a jednotlivé územní celky jsou zde jako jedna oblast.

Pohled na obě mapy svádí k dojmu, že jde o naprosto rozdílné hry.

CLINT WARREN–DAVEY

Než se podíváme blíže na samotnou hru, pár slov o autorovi a jeho motivaci k vytvoření právě tohoto titulu. Refomation je jeho čtvrtá hra. Z těch předchozích bych chtěl zmínit především Werwolf: Insurgency In Occupied Germany, 1945–1948, kterou vydalo Legion Wargames v loňském roce. Jde o silně asymetrickou strategickou hru pro 1–4 hráče, silně inspirovanou systémem COIN. I další dvě hry spadají do kategorie strategických her, takže není divu, že Reformation pokračuje ve stejném duchu.

Proč se Clint rozhodl zrovna pro téma náboženských válek? Období reformace ho prostě fascinuje, a to jak z historického, tak i náboženského hlediska. On sám konvertoval před 10 lety ke křesťanství a musel si vybrat, k jaké církvi se připojí. To ho donutilo seznámit se s tímto obdobím, prostudovat argumenty protestantských a katolických teologů, jak těch současných, tak těch ze 16. století. Zaujala ho také geopolitika a vojenské proměny doby na taktické úrovni. Boje mezi Francouzi, Habsburky, Angličany, Osmany, Benátkami, Skotskem, Uherskem, papežstvím a mnoha dalšími mnohem menšími státy byly ve své složitosti jako kaleidoskop, ale zároveň nekonečně zábavné. A přitom všem zjistil, že je to ideální prostředí pro asymetrickou válečnou hru. Tady přidává Clint krásný příklad politického manévrování:

„Francouzi prohráli bitvu u Pavie s Habsburky, z části proto, že 5 000 jejich švýcarských žoldáků prostě odešlo a vrátilo se domů, aby bránilo své vlastní kantony před řádícími německými landsknechty. Porážka u Pavie znamenala, že byl zajat král František I. To zase znamenalo, že Angličané vycítili slabost a zaútočili na severovýchodní Francii. Ve snaze najít spojence proti této dvojí hrozbě se Francouzi obrátili na jedinou velmoc, která jim mohla pomoci – islámskou Osmanskou říši! To pobouřilo habsburského císaře Karla V., který měl plné ruce práce s potlačováním šíření protestantismu v Německu. Sasové, Hesenci a Braniborsko, kteří následovali Lutherovo učení, by se mnohem lépe hodili k obraně Vídně před Turky, ale místo toho se papež i císař ocitli tváří v tvář rozsáhlé náboženské vzpouře, a to ve stejné době, kdy Osmani obnovili ofenzívu na Balkáně a ve Středomoří. To vše se odehrávalo na pozadí vojenské revoluce, v níž palné zbraně a dělostřelectvo nahrazovaly feudální vojska obrněných rytířů“.

Autor připouští zřejmou inspiraci v HIS. A dodává, že složitost tohoto historického období a citlivost tématu (náboženské války) vedly k tomu, že se do něj pustilo jen málo autorů. A právě HIS je podle něj titulem, kterému se podařilo spousty dynamiky mezi frakcemi a historických detailů vtěsnat do CDG hry, která je brilantní v mnoha ohledech. Zaujal mě jeho dovětek, že HIS je vlastně takový historický ekvivalent Twilight Imperium. HIS tak má z jeho pohledu asi jediný problém – pro většinu hráčů trvá hraní příliš dlouho. Od té doby, co hrál HIS poprvé, nosil Clint v koutku mysli nápad na její zjednodušenou verzi. A tak ji v roce 2024 vytvořil pomocí jednoduchých grafik vytvořených v PowerPointu a Wordu. V roce 2025 se pak k nápadu vrátil a usoudil, že by stálo za to z ní vytvořit seriózní hru. Navíc takovou hru, která by bavila hráče HIS – zejména když mají málo času.

První prototyp hry

ZÁKLADNÍ POPIS

Každá frakce má k dispozici seznam akcí, ze kterých může vybírat. Ve svém tahu může hráč zvolit dvě akce. Všechny frakce mají některé akce společné (např. Nábor jednotek a Tažení (pohyb a boj)). Dvě náboženské frakce – protestanti a papežství – se od ostatních liší tím, že většina jejich akcí se zaměřuje na nevojenské činnosti. 

Protestanti se snaží přivést lidi ke své nové víře, takže jejich hlavním cílem je umisťovat stoupence na herní plán a tím pádem získat většinu nebo téměř většinu v evropských zemích (především v Německu a Anglii). Pokud mají 5 a více stoupenců, získávají vítězné body. A nemají to jednoduché, začínají totiž pouze s jedním stoupencem v Německu, který představuje Martina Luthera a rodící se reformní hnutí. Mezi jejich další unikátní akce patří možnost přeložit Bibli do místních jazyků – němčiny, angličtiny a francouzštiny. Jde o převzetí stejné akce v HIS, což sám autor přiznává. V Reformation jde o dvoukrokový proces. Další z akcí je Debata, což představuje souboj proti papežství, který může přinést žeton Téma v hodnotě drahocenného vítězného bodu. I v tomto případě hráči HIS určitě významně pokyvují hlavou, jelikož jim jsou teologické debaty známé. 

Seznam akcí hráče za protestanty včetně způsobů, jak získat VB (stále jen prototyp)

Papežství funguje velmi podobně, akorát opačně. Papež se snaží prostřednictvím kázání a debat zbavit protestantských stoupenců. Každá trojice takových stoupenců znamená pro hráče za papežský stát ztrátu jednoho vítězného bodu. Papežství jinak získává VB budováním kostelů (opět reminiscence na stavbu baziliky svatého Petra z HIS). Stejně jako figurky protestantských stoupenců mohou být i figurky papežské církve napadeny a odstraněny z herního plánu. Má to svou symboliku, protože to představuje ikonoklasmus a pronásledování katolického duchovenstva, stejně jako periodické vlny ničení (viz vyplenění Říma roku 1527). Bohatství získává papežství pomocí akce Desátek, která bere peníze od všech národů, které jsou katolické. Ty jsou na začátku tři: Habsburkové, Francie a Anglie. Poslední dva ale mohou obrátit na protestantismus, a právě chamtivý papež, který by od nich neustále požadoval peníze, by tento proces mohl urychlit.

Karta papežství

Obě zmíněné frakce sice disponují vojenskými jednotkami, ale jejich počet je malý a nejsou pro ně prioritou. Kostely i stoupenci jsou nehybní a nepočítají se jako vojenské jednotky. 

Ostatní frakce - Habsburkové, Anglie, Francie a Osmani - fungují spíše jako národy ve válečných hrách. Shromažďují armády a loďstva, vedou bitvy, a usilují o ovládnutí území na mapě. Existuje však řada rozdílů. Angličané, Francouzi a Habsburkové mají možnost akcí Průzkum vyslat své atlantické flotily objevovat Nový svět a získat různé množství bohatství nebo cennou kolonii (ovšem s rizikem ztráty flotily). Zajímavým herním prvkem ve hře jsou konkvistadoři, kteří poskytují Habsburkům určitý bonus při objevování (přeci jen v té době působili Hernán Cortés a Francisco Pizzaro). Tento bonuse jim může přinést větší šance při nalezení kolonie, ale i větší objem peněz. Angličané, Francouzi i Osmané však mohou použít akci Piráti, aby získali španělské stříbro. Tady je vidět drobný rozdíl oproti HIS, kde jsou piráti úzce svázání pouze s Osmany. Specialitou Osmanů pak je možnost provádět Nájezdy na pevninu, pokud se jejich armády dostanou až do Rakouska. Hráče HIS určitě zajímá, zda byly do hry přeneseny dramatické události kolem Jindřicha VIII. a jeho manželek, které tvoří v HIS malý subsystém. Autor se chtěl vyhnout tabulkám, takže to celé zahrnul do akce Dynastie, jež spočívá v hodu kostkou a přináší v případě úspěchu 1 VB za zplození dědice trůnu. 

Karta Anglie včetně akce Dynastie

Herní plán zobrazuje 7 pevninských oblastí: Španělsko, Francii, Německo, Anglii, Rakousko, Itálii a Osmanskou říši. Jsou zde 2 námořní pole: Atlantik a Středozemní moře. A to je prosím vše. Je tedy zřejmé, že se na tak malém prostoru bude tísnit 6 frakcí, takže boj bude připomínat příslovečný „souboj na nože v telefonní budce“. Například Itálie je na počátku hry jasný kandidát k vypuknutí konfliktu, protože jsou zde přítomné jednotky Habsburků, Francie i papežství, a kromě toho tam mají figurky i neutrální národy jako Benátky a Florencie. 

Zjednodušené jsou i žetony. K dispozici jsou pozemní armády a flotily, což jsou jediné vojenské jednotky ve hře. Navíc, jak už bylo zmíněno, existují také náboženské „jednotky“ v podobě kostelů a stoupenců protestantismu. Kromě nich ale hra obsahuje také žetony území Nového světa, královského dědice pro Anglii, žetony Témat, která lze vyhrát v debatě, a řadu dalších. Pokud vás zajímá časová škála, pak vězte, že jedno kolo představuje přibližně 2 až 3 roky.

Karta Francie

Na rozdíl od HIS zde nebude přítomna diplomacie v podobě vyjednávání. Avšak Diplomacie tu bude v podobě akce, která umožní získat malou zemi na svou stranu nebo ji odlákat od nepřítele. Mezi malé země patří Benátky, Janov, Uhersko a Skotsko, které disponují vlastními armádami, loďstvem nebo obojím. Jak probíhají souboje? Asi nikoho nepřekvapí, že jsou velmi jednoduché. Sečtou se armády a flotily na obou stranách, připočte se výsledek hodu kostkou d3 a vyhrává ten, kdo dosáhne vyššího skóre. Pokud se bitvy účastní 7 a více jednotek, pak vítěz utrpí 1 ztrátu a poražený 2. V opačném případě utrpí poražený 1 ztrátu. Způsob získávání VB je u každé frakce trochu jiný a pokud se podíváte na obrázky karet, získáte představu, co je motivací každé z nich. 

Habsburk s jeho konkvistadory

A teď odpověď na otázku těch z nás, kteří třeba nemáme možnost sehnat další spoluhráče v plném počtu. Hra bude obsahovat pravidla pro boty, díky nimž nebude problém hrát už od jednoho hráče. Frakce, které neovládají hráči, se řídí podle jednoduchého seznamu akcí založeného na hodu kostkou.

Osmanská říše s unikátními akcemi Janičáři a Nájezd

BUDE HRA ÚSPĚŠNÁ?

Může takto zjednodušená verze HIS vůbec uspět? Přivábí zaryté fanoušky, když ve hře nejsou žádné karty s událostmi, které tak zásadním způsobem formují zážitek ze hry včetně atmosféry? Může přimět ke koupi ty hráče, pro něž je atraktivní téma a především krátká herní doba? Osobně si myslím, že na všechny otázky lze odpovědět kladně, byť u první skupiny bude nemalý počet těch, které přílišné zjednodušení odradí. Naopak u druhé skupiny vidím velký potenciál. Jde jen o to, aby se o hře vůbec dozvěděli. Já si totiž myslím, že zaujmout může i hráče klasických eurovek nebo AT, kteří se jinak válečným hrám vyhýbají. Ale můžu se samozřejmě mýlit. V každém případě jsem na ohlasy zvědavý.

Stránka hry na Neva Game Press: https://nevagamepress.com/product/reformation-fire-and-faith/