Války v jednom

Jen díky zářijovému Czech Consim Conu jsem si konečně po dlouhé době zahrál nějakou tu deskovou hru, abych se následně vrátil do předchozí hibernace, která ještě nějakou chvíli potrvá.

Když jsem byl nucen opustit letošní Czech Consim Con (C3) již v sobotu odpoledne, ještě před panelovou diskusí s hosty, byl jsem přesvědčený, že tentokrát nebudu z akce psát žádný report. Vždyť na té klíčové části jsem nebyl a neděli jsem také vypustil. Nakonec ale zvítězila touha se podělit alespoň o průběh těch dvou partií, které se mi povedlo s kamarády odehrát. Byly totiž skvělé a mně by bylo líto, kdybych si je nechal pro sebe.  

Uběhl další měsíc a situace kolem mých možností zahrát si deskovku se spíše zhoršila. Takže i srpen mohu označit jako měsíc s nulou na kontě odehraných minut. Výhled není vůbec dobrý, budu rád, pokud mi vyjde účast na blížícím se Czech ConSimu Conu. Nejhorší je, že není ani příliš sil a vůle psát články, protože jsou úplně jiné starosti. Novinky ale jsou výjimka, tam neexistuje, že by snad nevyšly. Je to smutné, že poslední tři měsíce vychází jen novinky a výjimečně k nim něco dalšího, ale já s tím nic neudělám.

Náš seriál se v tomto díle přehoupne do devadesátých let minulého století. To už je období, v němž se pomaličku začaly i u nás objevovat deskové hry, které se trochu odlišovaly od těch notoricky známých Dostihů, Monopolů a Člověče nezlob se. Padla železná opona a přístupu k moderním deskovkám už nic nebránilo. A to ani těm, které produkovala firma Avalon Hill. 

Avizovaný druhý měsíc bez deskovky je za mnou, což mi poskytlo čas na sepsání dvou hutných článků –  dnešních novinek a osmého dílu seriálu Svět před GMT, jenž bude brzy následovat. Musím to tedy brát pozitivně, i když se mi pochopitelně po Here I Stand stýská, a trochu se taky bojím, že se mi z hlavy vykouří pracně uložená pravidla hry. Nedá se s tím ale nic dělat, musím to vydržet ještě nějakou dobu.

Úvod dnešních novinek musím zahájit událostí, která mi tak trochu změnila podmínky pro hraní deskovek. Kvůli nešťastné náhodě (zranění, ne však mé osoby) jsem byl nucen se dočasně přestěhovat na venkov, kde hlídám psa (chvála home office, i když zrovna já tuhle vymoženost vůbec nemusím). Sice se občas prostřídáme v příbuzenstvu, ale třeba nyní mě čekají skoro 3 týdny pobytu mimo domov v kuse.

Na začátek článku se musím vyjádřit k aktuálně rozehrané hře. Jak už asi víte, snažím se rozpohybovat velký kolos jménem Here I Stand . Ačkoliv to je opravdu hutná záležitost, nejtěžší na tom asi je hrát za všech šest mocností. Pravidla jsem si upravil (tedy tu diplomatickou část a pak reaktivní karty) po svém, ale občas je náročné zvládat myslet za všechny. Přesto mě hraní ohromně baví, protože v sólu jednoduše hrajete pro to, aby vám pod rukama vykvetl nádherný příběh z časů náboženských válek a soupeření o moc ve středověké Evropě. Původně jsem chtěl mít ještě delší čas před sepsáním recenze, ale protože v červenci mám opět svěřeno na starost jedno domácí zvíře, nebude možnost v hraní pokračovat. Z toho důvodů se musím snažit dohrát co půjde v červnu a poté sepsat recenzi. Bude náležitě obsáhlá a ukrátí vám parné léto.