CZECH CONSIM CON 2026

Když jsem byl nucen opustit letošní Czech Consim Con (C3) již v sobotu odpoledne, ještě před panelovou diskusí s hosty, byl jsem přesvědčený, že tentokrát nebudu z akce psát žádný report. Vždyť na té klíčové části jsem nebyl a neděli jsem také vypustil. Nakonec ale zvítězila touha se podělit alespoň o průběh těch dvou partií, které se mi povedlo s kamarády odehrát. Byly totiž skvělé a mně by bylo líto, kdybych si je nechal pro sebe. 

ZMĚNA PROSTOR

Po dvou letech došlo ke změně místa konání. Tvůrčí dům Elišky Peškové nedaleko Švandova divadla na Smíchově vystřídaly mnohem větší prostory Tyršova domu v jižní části Malé Strany. Pro hraní byl vyhrazen o dost větší prostor s dostatečným místem pro všechny válečné stoly. Přišlo mi, že po rozsvícení světel byla mnohem větší viditelnost než v předchozích ročnících, ale také větší teplo. Jediný problém tak spočíval v mém pružném a ohebném plexi, protože hloubka stolů o 8 cm nedostačovala, a i přes osvědčené upínáky došlo asi třikrát k situaci, kdy jsme rukou zavadili o vyčnívající část, což způsobilo lokální pohyb jednotek na frontě. Avšak i s touto malicherností jsme si poradili a pro příště vím, že toto plexi ponechám doma. Ačkoliv mělo původní místo konání své kouzlo, velmi rychle jsem si zvykl na všechny benefity Tyršova domu.

Několik oken ve druhém patře nad vstupem (na pravé straně) patří posluchárně č. 2, kde jsme se všichni soustředili.

HOSTÉ

Organizátoři se drží tradice tří význačných hostů. To mělo platit i letos, ale bohužel zaúřadovala chřipka, která zabránila účasti Stefanu Ekströmovi ze Švédska. Je spoluzakladatelem vydavatelství Three Crowns Games, pro něž připravil řadu her ze série WWII Battle Series (namátkou Iskra nebo Tolling of the Bell). Dříve mu vyšly tituly i pro Revolution Games, jako například Königsberg: The Soviet Attack on East Prussia, 1945, který jsem recenzoval na blogu. A právě jednu z těchto her jsme s kamarádem Honzou Perlou naplánovali na úvodní páteční den.

Naštěstí další hosté už dorazili v pořádku. Dovolím si tvrdit, že hry Jeremyho Whitea znají všichni, kdo čtou můj blog. Jeho asi nejznámějším hitem je Atlantic Chase, který se rychle vyprodal, takže GMT Games krátce nato oznámilo dotisk. V této hře dokázal, že patří mezi nejinovativnější autory vůbec. Kromě toho umí skvěle koncipovat pravidla, z nichž se hry učí jedna báseň. To jsem si ověřil u hry Enemy Coast Ahead: Doolittle Raid, kterou jsem hrál před 3 lety. Jerry přivezl do Prahy k otestování připravované pokračování Atlantic Chase – Pacific Chase, které slibuje ještě komplexnější zážitek než jeho předchůdce.

Poslední host Jan Larsson působí stejně jako Stefan Ekström ve vydavatelství Three Crowns Games. Má za sebou i autorskou činnost, protože se podílel na vývoji hry Polar Storm právě se Stefanem. Do Prahy vzal s sebou Colossus Stumbled: The Second Battle at Kharkov, který je již v prodeji, a musím říct, že se mi herní plán moc líbil.

PÁTEČNÍ BOJE O NARVU

Díky znalostem z hraní Königsbergu mi nedalo velkou práci zvládnout pravidla Across the Narva: The Soviet Assault on Estonia, February 1944, protože obě hry sdílejí stejný základ. Dokonce mají i stejného vydavatele (Revolution Games) a obě mapy kreslil Joe Just. Jedná se o velmi zajímavou simulaci bojů o estonské město Narva, které bránily kromě Wehrmachtu také evropské jednotky SS. Mezi nimi byli pochopitelně i estonští vojáci, kteří se dobrovolně hlásili do Waffen-SS. Mapa nabízí unikátní pohled, protože ji z velké části pokrývají bažinaté úseky, které, stejně jako samotnou frontu, protíná zamrzlá řeka Narva. Samotné město bránily divize SS „Nordland“ a granátnický pluk „Nederland“. S opevněním města se pojí také speciální pravidlo posílené obrany, které dává obráncům zpočátku extrémní bonus, který ale postupně pod útoky Rudé armády mizí, a hráč ovládající sovětské síly za ně získává navíc vítězné body. Dalším zdrojem vítězných bodů jsou specifické hexy rozprostřené po různých částech mapy.

Protože hra vyšla jako ziplock, chybí zde některé užitečné pomocné karty, které je třeba si stáhnout a vytisknout z BGG. I tak nám příprava hry zabrala něco málo přes hodinu. 

Situace ze samotného začátku hry. V levém horním rohu je vidět soustředěné jednotky SS černé barvy, které jsou připravené odrazit nápor Rudé armády.

Pokud jste četli mou recenzi na Königsberg, pak můžete tento odstavec přeskočit, protože máte představu, jak se Narva hraje. Jedná se o klasickou hex & counter hru, jejíž důležitou mechanikou je tahání chit–pull žetonů armád, sborů či událostí. Tyto žetony se losují a hráč, jemuž žeton patří, pak může s jednotkami v dosahu velení příslušného velitelství, hýbat a bojovat. Chit–pull žetony se v průběhu hry do nádoby přidávají, ale také odebírají (natrvalo). Souboje se vyhodnotí pomocí klasické CRT (Combat Result Table) tabulky. To znamená, že se porovnají útočné a obranné síly jednotek (pro určení poměru), hodí se kostkou a v tabulce se najde odpovídající výsledek. V průběhu každého kola přichází také předem určené posily. Nejsou zde žádné dělostřelecké jednotky a letectvo představuje pár žetonů, které může hráč využít jako podporu při svých útocích. 

Detail na město Narva a také řeku stejného jména. Je vidět, že už se některé sovětské jednotky dokázaly dostat na druhý břeh.

Řeka Narva působí problémy především hráči za SSSR. Tam, kde je řeka zamrzlá (k rozmrznutí dojde až někde kolem 7. kola), mohou pěší jednotky přejít bez větších problémů. Ovšem, tam, kde není led, nastává velký problém. Je nutné využít omezené množství mostů a přívozů. Bažinatý terén je nepřístupný pro mechanizované jednotky, pokud skrye něj nevede cesta či silnice.

Role jsme si rozdělili stejně jako loni. Já přijal úkol bránit postavení německých sil, Honza převzal velení sovětských jednotek. Od počátku se bojovalo především na 3 úsecích: město Narva, přechod Narvy u Krivasoo a nakonec delší fronta u městečka Kuningaküla na jihozápadním toku řeky Narvy. Zatímco nápor na jednotky SS, bránící hradby města, byl v podstatě trvalý a zuřivý, u Krivasoo došlo relativně brzy k ustálení fronty. Postupné hromadění sovětských jednotek u Kuningaküly přinášelo ovoce, když se část útočníků nakonec přes řeku probila.

Na fotce je krásně vidět převis ohebného plexi a také dva hráče silně zabrané do hry...

Jedním z klíčových momentů bylo úspěšné vylodění 260. brigády námořní pěchoty Baltské flotily u Meriküly někdy v půlce hry. Zatímco ve skutečnosti se výsadku pod vedením majora Maslova nepodařilo splnit cíle, ve hře tomu bylo jinak. Brigáda na celá dvě kola přerušila zásobování německých jednotek v Narvě a okolí, což znamenalo z pohledu herních mechanik poloviční hodnoty při bránění fanatických útoků Rudé armády. Eliminace výsadku přišla pozdě.

Jihozápadní část mapy v okolí Kuningaküly. Je zde vidět, že dva přívozy už byly využity sovětskými jednotkami pro překlenutí řeky Narvy a k zajištění pozic na druhém břehu.

S blížícím se koncem hry bylo zřejmé, že se o osudu partie rozhodne v Narvě. Hrdinní obránci nakonec podlehli a v 9. kole byl jejich osud zpečetěn. Došlo na automatické vítězství díky obsazení klíčových hexů v Narvě. I tak šlo o epickou bitvu, která trvala více než 8 hodin, pokud nepočítám čas na přípravu. Zpětně si říkám, že obrana mohla vydržet déle, ale naprosté překvapení v podobě výsadku urychlilo pád města. Také vázání některých silných tankových jednotek u Krivasoo byla zjevná chyba, protože se v podstatě vůbec nezapojily do bojů, a přitom u Narvy by určitě znamenal jejich příjezd vítanou úlevu obráncům. Samozřejmě je také třeba uznat, že soupeř měl svou strategii velmi dobře připravenou.

Fotka z konce hry

Perfektní čtení ke hře, protože celé číslo časopisu je věnováno bitvě o Narvu.

Výňatek z časopisu jsem zde nedal jen pro ukázku, o čem se v něm píše. Důvodem je osoba stojící za tímto časopisem. Jeho editorem totiž byl Vojta Borek, se kterým jsem si domluvil na sobotu válku o španělské dědictví. K dobru dám ještě informaci, že mi Vojta už delší čas pomáhá s kontrolou článků na tomto webu, takže nehrozí nějaká fatální historická nepřesnost!

SOBOTNÍ VÁLKA O ŠPANĚLSKÉ DĚDICTVÍ

Ze zvažovaných scénářů hry No Peace Without Spain! jsme nakonec střízlivě zvolili ten turnajový, který končí rokem 1711. Původně rezervované 4 hodiny jsme nakonec přetáhli na rovných 5 a půl, a ani to nestačilo na dohrání celého scénáře. Museli jsme vyhodnotit vítěze 2 roky (kola) před koncem. Dal jsem svému soupeři na výběr a ten se rozhodl pro Bourbony, čímž na mě zbyla role Habsburků. 

Hned na úvod se mi podařilo vylodit 2 sbory ve španělském Cádizu, aby jej ještě v prvním roce války obsadily, čímž Habsburkové ovládli Středozemní moře, a to až do konce hry, jelikož francouzská flotila z Toulonu vůbec nevyplula. Můj nejlepší vojevůdce Marlborough se silnou armádou ihned zaútočil na Antverpy, které nemohly dlouho odolávat. Když pak po dvou letech bojů přešlo Savojsko na stranu Aliance a pevnost Ostende zůstala v nizozemských rukách i po dvou krvavých bitvách proti silnějšímu francouzskému vojsku, vypadalo to s Habsburky skvěle.

Ale Bourbon měl své trumfy. Prakticky eliminoval armádu Evžena Savojského v Itálii (ten byl navíc dvakrát, i kvůli smrti císaře, povolán k Vídni) a začal získávat zpět území v Savojsku. Proto jsem se soustředil na Španělsko, kde jsem cítil velkou šanci, obzvlášť po vstupu Portugalska do války, a po revoltě Katalánska, které svrhlo bourbonské jho. Netrvalo dlouho a Madrid padl do rukou Aliance. Jenže v průběhu hry se hned dvakrát vzbouřilo obyvatelstvo hlavního města, a tak došlo znovu na úporné boje. Madrid se mi nakonec povedlo obsadit a udržet v posledním hraném kole, což přineslo 10 bodů. Jenže to bylo málo, nepomohlo ani dobytí Mnichova, z čehož jistě neměl radost bavorský kurfiřt. Chyběly tři body k výhře, takže Francie nakonec dosáhla menšího vítězství. 

Je to až ostudné, ale z hraní mám tento jediný obrázek z počátku hry (je zde vidět vylodění v Cádizu). Byli jsme do hry tak zabraní, že jsem zapomněl fotit...

Hodnocení partie nemůže být jiné. Parádní záležitost a krásné zážitky! Bitva o Ostende byla asi nejemotivnější, ale budu si pamatovat i hrdinné obránce Gibraltaru, kteří nadvakrát ustáli nápor aliančních sil. Mohl bych se samozřejmě vymluvit na smůlu při rozdávání karet, protože mi opravdu chodilo málo akčních karet s trojkou, ale zpětně jsem si uvědomil řady nasekaných chyb. Především jsem neměl dopustit zamrznutí bojů v Nizozemí. Vévoda z Marlborough se jednoznačně měl pokusit vstoupit na francouzské území a začít ohrožovat Paříž. Také z italského tažení šlo jistě vytěžit nějaké vítězné body. Na druhou stranu soupeř umně reagoval na mé první úspěchy. Hra mě znovu nadchla a natrvalo se zapsala do mého TOP10.

CO SE HRÁLO JINDE

Na závěr přidám galerie fotek, které jsem pořídil během dvou dnů. Pohříchu jsem se jen občas vynořil z promýšlení geniálních taktických manévrů, takže nejde v žádném případě o kompletní přehled her, které se na stolech prostřídaly...

Three Days of Gettysburg (hráno ve více lidech najednou)

Baltic Empires

Bosnian War

Colossus Stumbled

Fitna

Prototyp hry Guns of Danube

Imperial Elegy

Imperial Struggle

The Other Side of the Hill

Testování Pacific Chase

Panzer Last Stand

Pax Porfiriana

Pericles

Rebel Tide

Thunderbolt

Prototyp coinovky SNP 1944

Prototyp hry One Hour of Freedom

ZÁVĚR

Odjížděl jsem dříve, než jsem původně plánoval, přesto jsem si z letošního C3 odvezl spoustu zážitků. Není mnoho míst, kde lze během jediného víkendu odehrát podobné partie, potkat slavné autory oblíbených her a strávit čas s lidmi, kteří sdílejí stejné nadšení pro historické deskové hry. Právě proto považuji Czech Consim Con za akci, která nemá v českém prostředí obdoby. A za to patří organizátorům velký dík!