Pokud byl v předchozím díle pouze náznak pomalého a postupného úpadku firmy Avalon Hill, tak v dnešním díle už by mělo být zřejmé, že se dostáváme do období, které nese stopy ústupu legendární společnosti ze slávy. To stále neznamená, se neobjeví slavné a úspěšné hry. Obzvlášť navenek vypadalo vše stále růžově. Deskoherní kluby vznikaly jako houby po dešti, konalo se stále více organizovaných setkání (Origin proběhl jako každý rok v Los Angeles) a ruku v ruce s tím rostla i hráčská základna. I nadále pravidelně vycházel ikonický časopis The General, který ustálil svůj formát na 60 stránek skvělého čtení, a který obsahoval i kompletní katalog her od Avalon Hill. V každém čísle našla své místo také rubrika přinášející statistiky hráčů včetně hodnocení her. Tyto informace posílali samotní hráči poštou jako odpovědi na dotazníky. 1 9 8 6
A právě časopisem The General zahájíme první rok. Protože v jednom čísle vyšel rozhovor s hlavními postavami společnosti – Donem Greenwoodem a Craigem Taylorem. Greenwood mj. zmínil, že jeho oblíbenou hrou je Up Front a nejvíce pyšný je na Advanced Squad Leader. Zároveň připomněl, jak nevděčná je práce. Craig Taylor se rozpovídal o současných problémech mnohem více. Měl pocit, že deskoherní průmysl trpí „přílišným přebytkem“ (v originále too much of good thing). Ve srovnání s počátkem žánru nebylo nikdy snazší najít nové věci jako miniatury, nové hry, a dokonce i soupeře. A právě tom spočíval dle Taylora hlavní problém. Rozmach her oslabil tento koníček, takže lidé už nehráli stejné hry a neměli proto společný jazyk, kterým by mohli s ostatními mluvit o svých zážitcích. Hráči se nyní specializovali na řadu různých žánrů, jako jsou role-playing, počítačové hry, válečné deskovky, obří monster hry, hry přes e-mail, miniaturní válečné hry atd. Zatímco pro hráče to bylo skvělé, pro vydavatele bylo výzvou najít dostatečně velké publikum, aby se finančně vyplatilo vydávat niche tituly, které vytvářeli. Další dlouhodobou obavou, kterou vyjádřil, byla skutečnost, že lidé v tomto koníčku stárnou, a vyjádřil potřebu crossoverových hitů podobných Dungeons & Dragons, které by přilákaly více hráčů, nejlépe mladších, k tomuto koníčku obecně.
Navzdory významnému poklesu v počtu vydaných her bychom každopádně i v tomto roce našli pozoruhodné počiny. Pro srovnání můžeme vzít rok 1983, kdy vyšlo 13 nových oproti pouhým 6 v roce 1986.
 |
| Že by okamžik před hrdinnou smrtí seržanta Eliase? |
Hra obsahuje celkem 4 scénáře, které odráží hlavní bitevní scény z filmu. Bohužel každý ze scénářů využívá jednu ze dvou pevných map, přičemž díky stejnému rozestavení se všechny brzy ohrají a není zde příliš velký prostor pro jejich opakování. Kvalitě nepřidá ani nevyváženost téměř všech scénářů. Přesto jsou hráči, kteří oceňují atmosféru bojů ve vietnamských džunglích, k čemuž jistě přispělo mnoho odkazů na film.
I v roce 1986 pokračovali v Avalon Hill ve vydávání her, které neměly s historickou tématikou nic společného. Greed je klasickým zástupcem tzv. push your luck her, které sází na adrenalin při ochotě riskovat dosud nasbírané skóre při touze získat ještě víc. K této hře je potřeba pouze sady 6 kostek a jednoduchých pravidel. Tyto kostky neobsahují čísla, nýbrž písmena odpovídající názvu hry doplněné o symbol dolaru. Písmeno E, které je v názvu 2x, je odlišené zelenou a modrou barvou.Ve svém tahu hráč hodí všech 6 kostek a snaží se získat alespoň 500 bodů dle bodovací stupnice. S kostkami, které nepřinesly žádné bodové ohodnocení, může hráč pokračovat dál a získat tak další body. Jenže finta je v tom, že pokud se rozhodne pokračovat a zbylé kostky nepřinesou žádné body, přichází o dosažený zisk v tomto kole. Je tedy potřeba správně načasovat pass, a tím tak dosažený zisk uchovat. Co je ale důležité, že dodatečné hody se posuzují samostatně. Takže pokud např. hodíte 3 stejné symboly a následně se vám podaří se zbylými kostkami stejný výsledek, nejde to ohodnotit jako 6 stejných symbolů, ale 2 sady po trojicích.
 |
| Obsah hry, který v případě AH verze vyšel v podobě tuby. |
Další název hry vám možná bude připomínat známou sérii Leader her od DVG. Ačkoliv je zde několik společných prvků, jde o naprosto jinou, mnohem složitější hru, která ani není určena pro sólisty. Flight Leader je dílo Gary C. Morgana, který základy této hry položil již ve hře Check Six!, jenž vyšla v roce 1983 pod hlavičkou Close Simulations. A co je tím základem? Překvapivě (vzhledem k názvu hry) jde o hex & counter taktickou hru simulující moderní letecké konflikty, a to od korejské války až po rok 1986. Zařazení mezi taktické hry je opravdu v pořádku. Každý žeton totiž představuje jedno konkrétní letadlo, každý hex je pouhý 1 kilometr a odehráním jednoho kola uplyne pouhých 30 vteřin. Původní záměr autora hry bylo vytvořit hru, která by sloužila pro trénování pilotů USAF. Dva až osm hráčů si může vybírat z více než 200 strojů.  |
| Komponenty hry |
Kořením hry jsou samozřejmě dogfighty, jejichž zpracování jde do velkých detailů. Ty zahrnují výběr zbraňových systémů, sledování paliva, volbu výšky, zohlednění terénu a v neposlední řadě let ve formaci, což má v této hře velmi důležitý dopad na výsledek boje. |
| Pomocný „status“ karta hráče |
Důraz na realismus nevyhnutelně přináší větší prodlevy ve hře, kdy je potřeba propočítat několik faktorů. Autor však myslel i na tyto očekávané konsekvence. Proto mají základní pravidla pouhé 4 strany a teprve pokročilá pravidla přidávají postupně realistické prvky leteckých soubojů. V kombinaci s volitelnými pravidly tak je možné si nastavit tu správnou míru komplexity, která vám vyhovuje.
 |
| Z pohledu na část herního plánu je vidět, že zde nejsou hexy a že jednotlivé státy mají 1 či více polí různých velikostí a tvarů. |
Scénáře mají velkou variabilitu. Jsou mezi nimi krátké od 4 kol až po velké kampaně (1805–1815), které mají neuvěřitelných 132 kol. I proto je údaj o herní době na BGG (2 až 200 hodin) odpovídající a nepřehání. Pro triumf ve hře je potřeba získávat vítězné body. Ty se sbírají v ekonomické fázi a jsou založeny na politickém statusu země.  |
| Ve hře se evidují údaje o vojenské síle dalších států mimo 7 mocností |
V roce 2007 vyšla i počítačová verze, kterou vydala známá společnost Matrix Games, která rozhodně neudělala své deskové „sestřičce“ ostudu. |
| Screen z PC verze |
Jednou z nejikoničtějších her spojených s firmou Avalon Hill je Britannia. Přitom první vydání mají na svědomí Gibson Games a Avalon Hill ji po získání práv vrhnul na trh až o rok později. Záběr této strategické hry je poměrně široký. Zachycuje tisíciletý boj o kontrolu nad Anglií, Skotskem a Walesem. Začíná římskou invazí v roce 43 n.l., pokračuje boji mezi Angly, Sasy, Pikty, Seveřany, Skoty, Iry a dalšími kmeny, a končí normanskou invazí v roce 1066. Zpracování takto rozsáhlého historického období skýtá velká rizika, že může v pozdějších fázích hry docházet k naprosto nehistorickým situacím. Britannia však i díky dobře nastaveným pravidlům odrazuje hráče od nereálných tahů a zároveň jim dává svobodu měnit historii Velké Británie zcela zásadním způsobem.  |
| Verze AH |
Do bojů o nadvládu může zasáhnout 3-5 hráčů. V průběhu hry hráči ovládají více národů a tento počet se navíc často mění. Pořadí národů v každém kole, které má 5 fází, je striktně dané. Hlavní scénář se dá dohrát do 4 hodin, přičemž na konci hry je korunován nový král Anglie. Docela zajímavá je i historie vydávání hry. Lewis Pulsiper vytvořil hru pod pracovním názvem Invasions. V roce 1986 Gibson Games vydalo dvě lehce různé verze, v nichž Roger Heyworth provedl menší úpravy bez konzultace s Pulsipherem. Sám Pulsipher získal v roce 2003 práva zpět poté, co si dal dlouhou přestávku od designování her. Rozhodl se provést důkladnou revizi pravidel, aby hra více odpovídala jeho původním záměrům. Výsledkem bylo nové vydání hry pod hlavičkou Fantasy Flight Games v roce 2005 s následnými reprinty v letech 2008 a 2012. Pulsipher ještě neuzavřel své záměry s hrou. Připravil kratší variantu i s pravidly pro 2 hráče. Tato verze má název Britannia: Classic and New Duel Edition a v roce 2020 jí vydala firma PSC Games.
 |
| Verze FFG přeci jen z vizuálního hlediska povýšila hru na další úroveň. |
Britannia má spoustu hardcore fanoušků, a to i v České republice. Stačí se podívat na hodnocení hry na Zatrolených hrách, kde se skví také recenze od Anekena z Planety her.
 |
| Obrázek z konce hry ve 4 hráčích |
V průběhu let vzniklo velké množství dalších zástupců 18XX, které různým způsobem přidali některé další herní mechaniky. Jádro však zůstalo stejné. Od roku 2011 vydává nové edice hry dvojice firem Mayfair a Lookout Games.V roce 1995 vyšla na počítačích s operačním systémem DOS hra se stejným názvem. Ta sklidila velmi dobré ohlasy především kvůli povedené AI, která nedala nic zadarmo. Vždy jsem chtěl krabici s PC verzi mít doma ve sbírce, což se mi povedlo až v roce 2012 (eBay) a to ve velmi dobré kondici s krásným barevným manuálem.
 |
| Typický screen z PC verze |
Pro úplný výčet her v roce 1986 je potřeba ještě zmínit druhý modul pro ASL. Paratrooper není samostatná hra. Ke hraní všech 8 scénářů je potřeba 4 hracích desek ze hry Squad Leader a pravidla ASL. Vše ostatní je již součástí krabice s druhým modulem. Ten cílí na hráče Squad Leadera, kteří dosud váhali s přechodem na ASL a také na úplné nováčky.Vzhledem ke zvláštní povaze bojů, které tvořily výsadkové oddíly podporující invazi v Normandii, zaměřuje se osm scénářů na střety pěchoty s minimálním využitím vozidel. Z celého spektra pravidel ASL je využita podstatně menší část.
1 9 8 7
Oproti předchozímu roku nedošlo v počtu vydaných titulů k žádné velké změně. Místo 6 nových her (+1 modul do ASL) v roce 1986 vyšlo sedm plnohodnotných her a k tomu 3 moduly ASL. Tým Avalon Hill opustil Mick Uhl, který se jako developer účastnil na produkci řady AH titulů, a jak uvidíme v další části, podílel se i na samotném designování her.I v tomto roce skvěle fungoval časopis The General. Každé číslo mělo více jak 50 stran, a přitom šlo většinově o velmi obsáhlé texty, takže čtenáři museli být velmi spokojení s kvalitou. Asi méně už kvitovali zvýšení cen. Jeden výtisk stál nyní 4 dolary (místo 3) a roční předplatné se zvedlo na 15 dolarů. V nabídce bylo i dvouleté předplatné, což z dnešního pohledu vypadá opravdu zvláštně.
 |
| Herní plán. Uprostřed se na hexový plán umisťují dinosauři a žetony neprozkoumaných míst, které se postupně otáčí. |
Velmi přísná pravidla pro zbraně a střelivo nutí hráče zvažovat, do jakých soubojů se pustí, takže každé setkání s dinosaurem je určitý risk. Dinosaurus totiž může za určitých okolností pronásledovat výpravu až do základního tábora. Hra se s účastníky výprav nemazlí a důsledky prohry v souboji s dinosaurem jsou závažné. Můžete přijít o užitečné nástroje, a v některých případech dokonce i o vítězné body. I když uniknete, vracíte se do tábora a přijdete o svůj další tah. Součástí hry je i 15 komiksových listů, které hrají určitou roli ve hře a které umožňují se ještě více ponořit do atmosféry. Vítězem se stane ten, jehož výprava jako první dosáhne 25 vítězných bodů a zároveň opustí Ztracený svět.  |
Některé z karet událostí
|
 |
| Obrázky na komiksových listech neslouží jen k přečtení, mají i význam ve hře. |
Dovolím si vyjádřit pochybnost, zda by se podobný námět povedlo prosadit i dnes s tím, že jde o rodinnou hru. To, že bojujete s dinosaury asi nebude hlavní problém. Ale situace, kdy přepadnete jinou výpravou s cílem sebrat jí předměty, které vaše výprava nutně potřebuje pro útěk před dinosaury, mohou vyvolat jisté morální otázky nad takovým počínáním :)  |
| Moc pěkný seznam nástrojů s jejich využitím. Srdce každého lovce dinosaurů musí zaplesat! |
Dinosaurs of the Lost World stihl vytvořit Mick Uhl ještě před odchodem z AH a jistě vám neušlo, že se nechal inspirovat románem A. C. Doylea Ztracený svět. Ačkoliv kombinace modulární mapy, skrytých hexový lokací a příběhových objevů zní atraktivně, AH už se nikdy ke hře nevrátil.
 |
| Situace z prvního scénáře. |
Je až k nevíře, že v AH byli schopni vrhnout na trh během jednoho roku hned 3 ASL moduly. Jak napovídá název modulu - Partisan! - tentokrát je v hlavní roli guerilová válka, takže se na herních deskách odehrávají různé přepady, sabotáže, městský odboj a střety v lesích. V osmi scénářích stojí na jedné straně odbojové síly různých zemí a proti nim německé jednotky spolu s jednotkami ostatních zemí Osy. Variabilita těchto scénářů byla veliká a sahala od těch rozsáhlých s velkým počtem žetonů až po malé, rychle připravitelné varianty. Jeden ze scénářů je dokonce „třírozměrný“, boje probíhají nad i pod zemí (lomy, tunely). Ke hraní však bylo potřeba vlastnit kromě základního ASLka první modul Beyond Valor a také původní Squad Leader.
 |
| Začátek jednoho ze scénářů |
Čtvrtý modul (pokud počítáme historické pořadí v rámci všech modulů) svým charakterem rozhodně přispěl do série řadou zajímavých novinek, mezi něž můžeme počítat Molotovovy koktejly, lehké kulomety nebo obecně boj na blízko.
Kdo by nechtěl stát v čele televizní stanice v jejím boji o co nejvyšší ratingy sledovanosti?! TV Wars tuto možnost nabízí. Tato do značné míry satirická hra vznikla v době (80. léta minulého století), kdy boj mezi americkými stanicemi o diváky vrcholil. Nejhůře hodnocené pořady byly okamžitě rušeny, uspěly jen ty s nejvyšším ratingem bez ohledu na kvalitu. Humorný prvek je zde zastoupen především názvy pořadů, o nichž hráči soupeří ve slepé dražbě. Názvy jako Star Warts, Star Drek nebo 60 Seconds zjevně odkazovaly na slavné filmy, seriály či jiné typy pořadů podobného jména. Karikatuře se nevyhnuly ani některé tehdejší herecké hvězdy jako Burt Reynolds (ve hře Flirt Reynolds) či představitel J. R. Ewinga (kdo by neznal Džejára!) Larry Hagman (ve hře Larry Hangman) ze seriálu Dallas. |
| Herní plán připomínající klasické Monopoly |
Podstatou slepé dražby v této hře je, že netušíte, zda vámi vydražený TV pořad bude úspěšný nebo ne, kupujete zajíce v pytli. Filmy označené „Academy Award“ kupříkladu dávají nejvyšší hodnocení, ale lze je použít jen jednou. Přitáhnou sice obrovské publikum, ale nejsou dlouhodobě udržitelné.
 |
| Vybrané pořady s jejich oceněním pro rating a také časovou délkou (čím větší dílek, tím delší dobu pořad zabere v programovém schématu). Doufám, že každý z vás zná správný název pro Monday Night Rugby!). |
Vítězí ten hráč, který buď zůstane na trhu jako jediný, nebo ten, který získá na konci hry nejvíce peněz. Hlavní herní mechanikou je zde roll & move, takže klasicky pochodujete po okraji herního plánu, kde jsou políčka spouštějící různé události – tahání karty události, dražba nového televizního pořadu nebo spuštění války o sledovanost. A právě po spuštění války o sledovanost rozkládají hráči získané kartičky pořadů do programového schématu v hlavním vysílacím čase společně s různými bonusy za hvězdičky a recenze. Pořady s nejnižší sledovaností jsou zrušeny a jakmile stanici dojdou pořady, přestane vysílat a hráč je ze hry vyřazen.
 |
| Zatím prázdné programové schéma hlavního vysílacího času. |
Hra vyšla v úzkém „bookcase“ formátu, který AH používal pro obchody s knihami.
V pátém díle našeho seriálu byla zmínka o hře Storm Over Arnhem, jejímž autorem je Courtney F. Allen. Ten v ní poprvé představil mechaniku area-impulse. Thunder At Cassino od stejného autora používá stejný systém (a není to poslední zástupce). Hra zachycuje třetí bitvu o Monte Cassino v Itálii v březnu 1944 během 2. světové války. Herní plán zobrazuje celé město včetně benediktinského kláštera, o nějž se sváděly tuhé boje. Proti Spojencům (hlavně britské, novozélandské a indické jednotky) stáli němečtí obránci, především elitní 1. divize Fallschirmjäger.Autor přidal do herního systému několik drobných doplňků (efekt terénu, suť po bombardování, kterou mohou ženijní jednotky odstranit nebo možnost bránit nepříteli v pohybu), aby sérii posunul kvalitativně o kousek dál.
 |
| Část herního plánu s vyznačenými oblastmi. |
Přesto si hra nezískala takovou popularitu a byla prostě o něco horší než první díl nebo hry, které přišly později. Jednou z možných příčin je horší kvalita komponent. Žetony jsou hodně malé a hůře se na nich čte text. Také barevné vyznění herního plánu si příliš mnoho příznivců nezískalo. Z některých komentářů hráčů vyznívá, že defenzivní Němci mají o něco vyšší šance na výhru než útočící Spojenci.
 |
| Benediktinský klášter jako součást mapy. |
Pokud se vám dosud uvedené hry roku 1987 moc nepozdávaly, tak nyní byste měli zbystřit. Obzvlášť, pokud máte rádi sólovky. Raid on St. Nazaire se během let stala legendou a i v dnešní době vidím poměrně často fotky z odehraných partií na zahraničních server či sociálních sítích. Téměř 40 let stará hra má i velmi pěkné hodnocení na BGG (7.3). Nájezd na St. Nazaire z 28. března 1942 (operace Chariot) byl největší akcí oddílů britských Commandos za 2. světové války. Účelem operace bylo především zničit vrata velkého suchého doku v St. Nazaire, okupovaném Němci. Šlo o největší dok na Němci ovládaném atlantickém pobřeží a mohl pojmout i velké lodě jako třeba Tirpitz. Ve skutečnosti měl nájezd taktický úspěch, protože vrata skutečně byla zničena explozí HMS Campbeltownu zaklíněného ve vratech. Němcům se tento dok nepodařilo opravit do konce války.  |
| 2/3 herního plánu, který má podobu leteckého snímku |
V první části hry přesouvá hráč, který hraje za Brity, čluny a torpédoborec HMS Cambeltown do míst vylodění a zároveň určuje výsledky výstřelů z děl pobřežní obrany. Po vylodění se zbývající jednotky snaží dostat k cílům, kterými jsou kryty ponorek, muniční kontejnery, zakotvené lodě apod. Německou stráž řídí systém, jednotky přicházejí do hry na základě náhody a pohybují se nejkratší možnou cestou k Britům. V průběhu hry se navíc německé útvary stávají silnějšími a lépe organizovanými. Hra končí, jakmile jsou všichni Britové zničeni, nebo pokud se jim podaří uniknout. Body jsou přidělovány za zničené cíle. Jeden tah představuje 6 minut reálného času, což odpovídá intenzivní a časově kritické povaze celé operace.
 |
| Německé obranné pozice kolem doku Normandie. Jedná se o klíčový cíl, který je třeba zničit. Severní a jižní kesony mají každý hodnotu 12 vítězných bodů. |
Ve své době byla velmi dobře hodnocena právě AI německé obrany, především v tom, jak věrně simulovala počáteční chaos, který se postupně měnil v organizovanou reakci. Jak je u těchto titulů obvyklé, často se hází kostkami a dosáhnout úspěchu je velmi obtížné. Autoři nemilosrdně nastavili vítězné podmínky tak, že musíte dosáhnout lepšího výsledku, než byl ten historický. O rok později byla v časopise The General publikována varianta pro dva hráče. Na konec přidám ještě pověstnou třešničku na dortu. Při vyhlašování cen Charlese S. Robertse za rok 1987 připadla Nájezdu na St. Nazaire hned 2 prvenství v kategoriích nejlepší hra z období 2. světové války a nejlepší grafika.
Přestože v tomto roce nevyšlo s logem AH mnoho her, podařilo se vydat hned dva solitérní kousky. A je třeba uznat, že i Patton's Best se zařadil mezi tituly, které se hrají dodnes. Bruce Shelley přišel s nápadem postavit hráče do role velitele tanku M4 Sherman, zařazeného do 4. obrněné divize generála George Pattona v severní Evropě. Vše se odehrává na abstraktní mapě znázorňující hypotetické území kdesi v Normandii. Jednou z dominant je také vyobrazení tanku, na jehož siluetu jsou umisťovány žetony, označující akce prováděné jednotlivými členy posádky, ale také munice nabité v hlavní děle, aktuální stav poklopů, orientaci věže, děla a další informace. Každé kolo odpovídá 15 minutám reálného času a stejně jako v předchozí sólovce se mohutně hází kostkami. Jakmile kostka určí, že dojde k boji, akce se přepne do bojových kol, během nichž hráč řídí akce každého člena posádky, pohybuje tankem a střílí z jeho zbraní, zatímco náhodně určený nepřítel reaguje protiakcemi, které jsou opět určeny hody kostkou.  |
| Pohled na drtivou většinu komponent v rozehrané hře |
Po skončení mise má hráč možnost vylepšit svůj tank nebo přejít na novější, vylepšený model, a také zlepšit dovednosti posádky. Vítězství je dosahováno zničením nepřátel a/nebo obsazením území. Nevím, zda je to z popisu zřejmé, ale jedná se o velmi detailní simulátor tanku (pravidla mají 20 stran, z nichž drtivá většina je buď úplně bez obrázků nebo jen s pár drobnými ilustracemi), jehož hlavní síla spočívá v hraní kampaně. Každá ztráta člena posádky, a obzvlášť toho zkušenějšího, je znát.
 |
| Velitel tanku Sherman vydává rozkazy nezbytné k zásahu proti vozidlu SPW 251 na střední vzdálenost. |
Třiačtyřicáte číslo francouzského časopisu Casus Belli označilo Patton's Best jako velmi detailní a inovativní simulaci, i když náročnou na sledování tabulek a žetonů. Osobně mě překvapilo, že na BGG má přes 800 hodnocení a téměř 400 uživatelů hru nějakým způsobem komentovalo.
Letecké souboje z první světové války už jsme v našem seriálu měli. Mám na mysli 3. díl, v němž se objevila hra Richthofen's War: The Air War 1916-1918. Od té doby uplynula dlouhá doba (15 let!) než se v AH rozhodli o vydání další dogfightů. Za vývojem Knights of the Air stál již dříve zmíněný Mick Uhl a ten se pustil do nelehkého úkolu přinést hráčům křehký balanc mezi věrnou simulací a zábavnou hrou. Záběr hry je poměrně široký, takže se do ní může zapojit až 6 hráčů. Autor pamatoval i na sólo variantu, v níž sestřelujete pozorovací balóny a narazit můžete i na Zeppeliny. Samotné zpracování vzdušných soubojů závisí na pozici, výšce, rychlosti, manévrech a zkušenostech pilota, nikoliv jen na hodu kostkou. I proto je komplexita v rámci žánru poměrně vysoká. Mick Uhl chtěl, aby se jednotlivá letadla chovala podobně jako jejich historické předlohy, takže mají rozdílné rychlosti, stoupavost, obratnost i limity, které hráči musí respektovat. |
| I když to vypadá jako letecká mapa, jádrem jsou stále hexy. |
Velkou roli hrají karty s jednotlivými manévry, které hráči simultánně volí tak, aby pilot ideálně dostal svého protivníka do zaměřovače a zahájil palbu. Samotné dogfighty jsou samozřejmě to hlavní, co hra nabízí, ale velmi důležitá je i fáze před souboji. Jste to vy, kdo musí určit počáteční rychlost letadla, nastavit výšku, plyn a polohu řízení. Musíte se vyhnout klasickému „stallu“ (jde o stav letadla, kdy křídlo ztratí vztlak kvůli příliš velkému úhlu stoupání a v důsledku toho začne klesat), což není úplně jednoduché. Nelze tedy jednoduše zvolit libovolný výkon, je potřeba vzít v potaz, co motor v dané výšce zvládne. Proto jednotlivé scénáře neuvádějí startovní rychlost, ta vyjde z fyzikálně konzistentního nastavení letounu.
 |
| Manévrovací karty |
Těžko říct, proč tento unikátní titul nezaznamenal komerční úspěch. V porovnání s Richthofen's War jde o podstatně složitější hru, kterou řada hráčů vzdala snažení již během učení pravidel, aniž zažila její silné momenty. Počáteční fáze byla jednoduše mentálně náročná, a to přitom ještě nedošlo k soubojům. První úspěchy tak přicházely až po delší době hraní.
 |
| Karta jednoho leteckého stroje, konkrétně francouzského Nieuport 17. Tento obrázek myslím dává tušit, s čím se budete ve hře potýkat :) |
Jakožto fanouška leteckých simulátorů 1. světové války (dohrál jsem třeba Knights of the Sky od MicroProse) mě slabší prodeje mrzí a přál bych hře větší uznání.
Rok 1987 zakončíme dalším ASL modulem. Hedgerow Hell má příznak Deluxe a na 4 herních mapách přináší boje americké pěchoty s německými protivníky ve specifickém terénu Normandie roku 1944, na něhož odkazuje samotný název modulu. Zajímavostí je, že kromě vlastnictví základní hry ASL vyžadoval tento deluxe modul historicky první modul Bayond Valor, ale také Yanks, který vyšel v tom samém roce. Zahrát jste si mohli 8 scénářů na oboustranných mapách, které vynikaly především větší velikostí hexů. Součástí balení byly také některé miniatury. Přijetí komunitou bylo poměrně vřelé, ale stále šlo jen o modul, nikoliv o novou hru.
Gary C. Morgan už v dnešním díle jeden zápis má – Flight Leader. Jeho dalším kouskem se stala velmi složitá simulace hypotetické invaze vojsk Varšavské smlouvy na území jižního Německa do oblasti mezi Bamberkem a Bayreuthem. Protože v době vzniku hry vrcholila studená válka, jednalo se o zpracování v podstatě současného konfliktu. U tohoto titulu můžeme zmínit řadu zajímavostí. V 80. letech minulého století vyvinulo oddělení výzkumu a studií při americkém ministerstvu obrany řadu válečných her určených pro použití v centrech výcviku manévrovacího boje. Několik her bylo následně prodáno firmám, které je dále rozvíjely jako komerční produkty. A to je právě případ hry FEBA (Forward Edge of Battle Arena), kterou zakoupil Avalon Hill. Hru přejmenoval, přepracoval a upravil pro komerční vydání Gary C. Morgan, sám bývalý pilot, a k ruce dostal skvělého grafika Charlese Kiblera. A tak se zrodil Tac Air. |
| Herní plán není tak velký, jak bych u takové hry očekával (pouze 22×34). |
Další zvláštností jsou pravidla. Ta základní mají totiž pouhé 4 strany a je pro ně určeno hned 5 scénářů. Pokročilá pravidla přidávají dalších 26 stran pro 7 scénářů. V nich jsou klasické herní prvky typické pro válečné hry – zásobování, velení, elektronický boj, počasí, miny, posily atd. Ve hře je přes 500 žetonků, takže i v tomto ohledu jde spíš o velkou hru.
 |
| NATO symboly na žetonech s grafickým vyobrazením jednotek ve hře. |
Na BGG je hodnocení docela nízké (6,3 v době psaní článku). Osobně si to vysvětluji tím, že snaha o větší míru realismu odradila některé hráče. V komentářích zaznívá kritika vrtulníků, které jsou mechanicky v podstatě totožné s pozemními jednotkami. Musí přistát vedle cíle a po útoku zůstávají stát, takže mohou být snadno znehybněné nebo zničené tanky, což vzhledem k názvu hry (TACtical AIR support) dává kritice částečně za pravdu. Dalším kontroverzním bodem je ústup, protože k němu v podstatě vůbec nedochází, jednotky jsou často „připíchnuté“ na místě. No k tomu ještě přidejme CRT tabulku soubojů, v níž většinou pouze jedna strana inkasuje ztráty. Navzdory této kritice přišlo rok po vydání ocenění za nejlepší hru z období po 2. světové válce v rámci Charles S. Roberts Awards. Dovedu představit, že by se dnes někdo ujal nového vydání této simulace s upravenými pravidly a pochopitelně v novém grafické kabátku. Já bych zájem rozhodně měl!
 |
| Reklama na Tac Air v časopise The General. |
1 9 8 8
Opět musím začít časopisem The General, který v tomto roce slavil jubilejní 25. výročí, a který se dočkal rozšíření na skoro neuvěřitelných 64 stran. Možná si vzpomenete na první zmínku ve druhém díle seriálu. Úvodní číslo vyšlo 1. května 1964 a mělo pouhých 12 stran a roční předplatné stálo necelých 5 dolarů.
Pokud se vám jevil rok 1987 slabší z pohledu nových velkých her, pak se toho v následujícím roce moc nezměnilo. Stále se spíše sázelo na osvědčené tituly, které bylo potřeba vydávat s lepší grafikou, a chyběla chuť riskovat. Jako by se vedení AH spoléhalo na to, že kvalita si najde své publikum sama. Na konci 80. let už přitom naplno probíhala mánie kolem počítačových her, které se divizi AH zaměřené na vývoj videoher nepodařilo podchytit.
Ukázkovým příkladem sázky na jistotu je Gettysburg '88, jenž vyšel ke 125. výročí bitvy. Jde v podstatě o potomka původní hry z roku 1958, ale protože od té doby uplynula spousta let, jde do značné míry o jinou hru. Prvním a zásadním rozdílem je využití hexů oproti čtvercové síti herních polí. V nové výroční verzi se navíc nepoužívá CRT tabulka. Hráči v soubojích jednoduše hodí d10 kostkou a přičtou své modifikátory (terén, síla jednotek, velení atd.). Vyšší číslo vyhrává střetnutí. Podobně jako v původní hře se používaly mj. i obdélníkové žetony. Hra se zařadila mezi vstupní válečné hry pro nováčky a přímo Avalon Hill ji označil jako „beer & pretzel“. I když historii nesimulovala příliš dobře, šlo o celkem zábavný kousek.  |
| Pevná mapa = jistota v podání Avalon Hill |
Enemy in Sight je velmi jednoduchá karetní válečná hra pro 2 až 8 hráčů zasazená do období námořních soubojů plachetnic (tzv. Age of Sail, tedy zhruba od 16. století do půlky 19. století). Ve hře jsou dva balíčky karet. První obsahuje samotné lodě odstupňované od 1 do 6. Ve druhém jsou akční karty. Na začátku hráči začínají s flotilou šesti lodí a šesti akčních karet. S přibývajícími ztrátami lodí se zmenšuje i počet karet v ruce. Akční karty umožňují kromě střelby na soupeřovy lodě, také opravu poškození, lepší obranu před útokem, vyhnutí se bitvě a řadu dalších akcí. Specialitou jsou červené akční karty, které když si hráč lízne, musí být okamžitě vyřešeny. Mají příznačné jméno – chodící katastrofy – a pro hráče, jenž takovou kartu vyfasuje, to nevěstí nic dobrého. Ale ne vždy. Pokud takový hráč nemůže kartu zahrát, protože nesplňuje podmínky, přesune se na dalšího hráče, takže to ve finále může odskákat někdo jiný. Vítězí hráč, který první nasbírá 100 bodů za potopení nebo zajetí lodí. V případě, že je dříve dobrán celý balíček akčních karet, vyhodnotí se vítěz dle dosažených bodů.  |
| Karty lodí |
 |
| Ukázka akčních karet včetně jedné červené. |
Ohlasy na tuto hru byly smíšené. V časopise The General se celkem pochopitelně chválilo a vyzdvihovala se svižnost, kterou si mohli užít všichni členové rodiny, tedy i ti, kteří normálně válečným hrám neholdují. Jinde (možná překvapivě) kritizovali, že taktické úvahy hru zpomalují a vyčleňují ji z kategorie jednoduchých her. Tak si vyberte...
Těžko říct, co vedlo Avalon Hill k publikaci Spices of the World. Hra vznikla ve spolupráci se skutečnou firmou z Baltimore, která se zabývala obchodem s kořením, a měla mít především edukativní rozměr. Herní plán tvoří mapa světa s vyznačenými trasami. Na těchto cestách hráči sbírají koření, které je potřeba k výhře. Pozitivní je, že trasy docela kopírují skutečné obchodní stezky či námořní trasy s těmito komoditami. Všichni začínají v Baltimore, odkud se vydávají do celého světa. Pokud bych měl jmenovat dvě hlavní mechaniky, jsou to pick up and delivery a roll and move. Nic dalšího v této hře těžce postižené náhodnými hody kostek nehledejte. Tak dobře, ještě se může stát, že můžete odkrýt kartu události, ale na nich není nic historického nebo snad zajímavého. Jen situace typu stojíš v příštím kole nebo třeba přidej si jednu kostku pro následující hod. Mezi hráči nedochází k žádné interakci kromě případu, kdy jeden hráč vstoupí na políčko, kde je protihráč. Tehdy může ukrást jeho koření.  |
| Při troše toho šilhání se může zdát, že hra zapadá do celkového zaměření firmy Avalon Hill. |
Asi největší raritou jsou průhledné cylindry naplněné skutečným kořením (nedovolil bych si je označit jako kořenky), které reprezentují jednotlivé hráče při pohybu na mapě. Ke každému koření je navíc přidána jedna karta s užitečným receptem, takže alespoň nějaký praktický užitek hra má.
 |
| Zdaleka největší atrakce celé hry – skutečným kořením naplněné figurky hráčů. |
Na úvodní zamyšlení, proč vůbec došlo k realizaci této obskurnosti, mě napadly 2 důvody. Za prvé, na nákladech se nějakým způsobem podílela firma McCormick z Baltimore. Za druhé, v AH díky zpracování očekávali, že se bude kupovat nejen jako rodinná hra, ale zároveň o ni budou mít zájem hráči, kteří rádi sbírají raritní kousky.
I další titul má jistý vzdělávací rozměr. V Past Lives se hráči reinkarnují do duší osob v několika historických obdobích. Cílem je projít historií co nejúspěšněji a zjistit, kým jste byli v těchto minulých životech. Historické éry jsou celkem čtyři: starověk, temný středověk, věk králů a průmyslová éra. Každá z nich má vlastní balíček a tematické události. Hlavní mechanikou je opět a zas roll & move. Takže se hodí kostkou a podle výsledku proběhne posun figurky o odpovídající počet polí. Na většině polí je nutno provést akci danou typem pole. Někdy je to poklad, jindy je to líznutí karty. Ta může představovat osudovou událost, odměnu/ztrátu majetku, ale také zvláštní efekty jako třeba je změna karmické úrovně. A právě karmická úroveň určuje, jak úspěšný byl váš život v daném období a zároveň její vyšší úroveň znamená výhodnější postavení v dalších životech.  |
| Barevně odlišená pole pro všechny 4 historické éry. |
Konec nastává, jakmile hráči projdou všemi obdobími nebo se vyčerpá poslední balíček. Vítězem je ten, kdo má nejlepší kombinaci karmické úrovně a dosažených úspěchů z minulých životů. Z toho asi jasně vyplývá, že můžeme směle označit Past Lives jako party hru. Velmi nízké hodnocení na BGG dává také tušit, že si mnoho fanoušků nezískala.
 |
| Nejcennější artefakty z každé historické éry. |
Pokud se vám zdá, že už dlouho nebyl zmíněn nějaký ikonický titul od AH, tak nyní nastal ten pravý čas. Merchant of Venus je ekonomická a průzkumná sci-fi hra, v níž hráči vystupují jako mezihvězdní obchodníci snažící se zbohatnout. To představuje pohyb lodí po propojených soustavách na pevně dané mapě a objevování nových mimozemských světů, s nimiž lze obchodovat. Své výdělky je možné přetavit do nákupu vybavení lodi (silnější motor, větší nákladový prostor, štíty, lasery atd.) nebo přímo do nákupu nové a výkonnější lodi. Další investiční příležitostí je budování továren, jež umožňují produkovat kvalitnější zboží, a také stavba orbitálních přístavů. Hru vyhrává ten, který jako první nahromadí dostatečnou celkovou hodnotu své majetku, složeného z hotovosti a vlastnictví orbitálních přístavů a továren. |
| Vesmír jak stvořený pro dobrodružné kupce. |
Mimozemské rasy jsou na začátku hry rozmístěné náhodně po vesmíru a hráči teprve cestováním zjišťují, kde který druh žije. Žádná z partií tak není stejná. Velmi dobře zvládnutá je nabídka komodit v přístavech, které se řídí dynamickým mechanismem nabídky a poptávky. Zjednodušeně řešeno platí, že opakované obchodování mezi stejnými dvěma body postupně snižuje výhodnost trasy.
 |
| Karty lodí |
Varianty v pravidlech umožňují souboje mezi hráči i sólo hru (ta ovšem klade důraz na souboje). Mimochodem, název titulu prý odkazuje na slavnou Shakespearovu hru Kupec benátský. Merchant of Venus si i desítky let po svém vydání udržuje popularitu, a to částečně díky svému originálnímu tématu, ale také proto, že nabízí řadu možných vítězných strategií a vyžaduje od hráčů přijímání mnoha zajímavých rozhodnutí. Kritizovaná je snad pouze druhá část hry, která i kvůli složitějším výpočtům nemá už takový rychlý průběh jako první půlka. Tehdejší recenzenti oceňovali, že na rozdíl od jiných sci-fi her AH zde není hlavním cílem rozdrtit soupeře pomocí obrovských flotil. Srovnání ve své době snesl pouze konkurenční (v té době již 6 let starý) Star Trader od SPI, který vyšel jako součást časopisu ARES.
 |
| Arch s žetony včetně komodit |
V roce 2012 vyšla druhá edice Merchant of Venus, na níž získali práva Fantasy Flight Games. Přestože je FFG známá svou kvalitní produkcí, dostalo se druhé edici na BGG stejného hodnocení jako má původní verze. Těžko říct, čím to je způsobené. Přitom FFG nabídli možnost hrát buď původní verzi nebo modernější remake s menším podílem náhody. Možná snížení maximálního počtu hráčů ze 6 na 4, ale těžko soudit.
Nedá mi, ale musím to napsat. Původní cover je naprosto fantastický a jde o jeden z mých nejoblíbenějších vůbec!
Poměrně zvláštní téma mocenských bojů uvnitř sovětské vlády minulého století zachycuje desková hra Kremlin. Původně vyšla pod názvem Kreml ve Švýcarsku již v roce 1986. Avalon Hill po získání práv přeložil název do angličtiny a lehce poupravil pravidla. Každý hráč ovládá několik karet politiků, na nichž jsou vyobrazeny karikatury členů sovětského politbyra. Na herním plánu jsou tyto karty uspořádány do pyramidy, což má představovat mocenskou hierarchii. V průběhu hry dochází k povyšování politiků, ale také k jejich degradaci nebo vyhoštění. Předseda strany, tedy politik na vrcholu pyramidy, každý rok mává z tribuny během vojenské přehlídky na Rudém náměstí. Pokud politik hráče takto zamává během tří po sobě jdoucích let, vyhrává. Důraz na satiru je zde cítit na každém kroku. Politici stárnou a každý rok existuje šance, že někdo z politbyra zemře (dodnes si pamatuji dobu, kdy zemřel Brežněv a následně v krátkém čase umírali nově zvolení vůdci strany jeden za druhým, takže se vžil termín úmrtní liga). Humorná jsou i jména kandidátů do politbyra jako třeba Nikola Shootemdedskij nebo Nataša Nogoodniková.
 |
| Hierarchie politbyra ve formě pyramidy. |
Na začátku hry po rozložení karet si hráči tajně zapíšou míru svého vlivu na 10 politiků, které chtějí během hry ovládat. V průběhu hraní pak politik zastávající příslušnou funkci provádí akci podle pokynu toho hráče, jenž odhalí největší vliv. Tyto akce zahrnují mj. i vyhnání na Sibiř. Každá akce však zároveň způsobí, že politik zestárne o rok, a pak hrozí, že na konci kola, kdy se členové politbyra podrobují zdravotní prohlídce, onemocní nebo dokonce zemře. Je třeba připomenout, že původní verze byla o stupeň bohatší na černý humor. Hráči měli kupříkladu pronášet pohřební řeči za zemřelé politiky a u toho popíjet vodku. Kremlin se také dočkal v roce 1989 rozšíření, které přidalo karty reálných politiků z 20. let minulého století (možná znáte jména jako Kameněv nebo Zinovjev). V roce 2014 vyšla třetí edice hry, ovšem už ne pod hlavičkou AH, nýbrž Jolly Roger Games. V ní se objevily i modernější scénáře.
 |
| Bližší pohled na některé karty politiků. |
Z dnešního pohledu je s podivem, že se Kremlin objevil v seznamu doporučených her od Spiel de Jahres v roce 1987. Přeci jen zaměření této, jinak prestižní, organizace přeci jen míří na jiné kategorie. Na Origin Awards o rok později dokonce zvítězil v kategorii nejlepší hra pokrývající období 1900-1946.
Díky obrovskému úspěchu ASL mohl AH chrlit každý rok moduly, které přinášely vždy něco nového. Prvním, který vyšel v roce 1988, byl West of Alamein, celkově však šlo o pátý modul. V něm se objevily dlouho očekávané britské jednotky, především 8. armáda a spolu s nimi i Afrikakorps. Těžiště taktický bojů se přesunulo do severní Afriky let 1941-1943. Modul obsahoval kompletní britské uspořádání včetně všech vozidel, výzbroje a podpůrných zbraní dodaných v rámci Lend-Lease z USA. Pravidla nově pamatují na pouštní terény a zvláštní klimatické podmínky jako je prach, oslepující slunce nebo typický opar z horka. V krabici hráči našli 5 pevných herních plánů, z nichž 4 znázorňovaly otevřenou poušť, zatímco pátému dominovalo kopcovité území Tuniska. Ani tentokrát nešlo o standalone hru. Bylo potřeba vlastnit kromě základního ASL také moduly Beyond Valor a Yanks. |
| Nepříliš členitý terén jedné z map. |
Šestý modul měl výstižný název The Last Hurrah a nabídl 8 scénářů z úvodní fáze německého blitzkriegu. Vedle německých jednotek se tak do hry dostaly i bojové síly jiných národů, které se jim postavily na odpor (Poláci, Norové, Belgičané Holanďané, Jugoslávci a Řekové). Modul se stal překvapivou výzvou i pro zkušené hráče ASL, kteří mohli velet německým tankům, polské kavalérii, řecké pěchotě, belgickým chasseurům, norským záložníkům nebo výsadkářům Luftwaffe. I v tomto případě se neobejdete bez základní hry a modulů Beyond Valor a Yanks. Původně vyšly pouze 2 herní plány, ten třetí přidala až druhá edice. Po převzetí práv vyšla ještě v roce 2000 nová edice od MMP (Multiman Publishing). |
| Oproti předchozí pouštní mapě tu máme mnohem členitější terén. |
ZÁVĚR
A to je za rok 1988 vše. Trochu málo na firmu, která o sobě ještě před několika lety prohlašovala, že je největším vydavatelem strategických her. Společnost hrubě podcenila RPG žánr, v podstatě ho úplně ignorovala. A v té nejdůležitější kategorii, tedy v historických a válečných hrách zaznamenala jen menší úspěchy. Těžila především z modulů pro veleúspěšné ASL, což nemohlo dlouho vydržet. Ačkoliv měla značka Avalon Hill stále svou váhu a byla respektovaná, pomyslný vrchol už byl jednoznačně pryč a pomalý sestup z něj začal být stále více patrný.
I když byl předchozí odstavec spíše pochmurný, nelze ignorovat, že za popisované období vyšly tituly, které si můj zájem rozhodně získaly. Asi nepřekvapím, když vyzdvihnu hry 1830, Britannia, Merchant of Venus a Empires in Arms. Ty bych si s chutí zahrál kdykoliv.
Jako vždy na konci, i tentokrát se sluší a patří uvést zdroje, bez kterých bych dával těžko dohromady obsah:
- YTB kanál Legendary Tactics a jeho série o historii AH
- Wikipedia
- BGG (pomyslné velké díky těm, kteří nafotili komponenty her)
Komentáře
Okomentovat